Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Že Depeche Mode už nejsou továrna na hity, tak jako tomu bylo v osmdesátých a devadesátých letech, je dávno známá věc. Více než čtyřicet let je pryč doba, kdy definovali synthpopovou vlnu roztančeným repertoárem prvotních, trochu infantilních hitů jako „New Life“. A pokud byste si tuto skladbu (nebo jinou libovolnou věc z prvních desek „Speak And Spell“ a „A Broken Frame“) postavili vedle věcí z nového milénia, možná byste ani nevěřili, že je hraje tatáž kapela. Milník „Black Celebration“..
V roce 2017 panoval u švédských power metalistů Kardinal Sin tvůrčí přetlak. Kapela během jednoho roku vydala dvě alba, byť eponymní prvotina nebyla z nejdelších a Kardinal Sin na ní z velké části vařili z materiálu, který představili před pěti lety na debutu kapely Rough Diamond, v níž jednu dobu působila celá sestava Kardinal Sin. Následující album „Victorious“ však řeklo to zásadní – přerod z Rough Diamond kapelu nijak nerozhodil, žánrový posun od acceptovského heavy metalu..
Italští melodičtí doomaři Shores Of Null se po třech letech vracejí s novou deskou. Ta minulá byla velmi specifická, protože se jednalo o jedinou skladbu („Beyond the Shores“), která měla skoro čtyřicet minut. Novinka „The Loss Of Beauty“ jde jinou cestou a obsahuje jedenáct (či třináct, v závislosti na edici) skladeb a zhruba padesát minut muziky.
V jednom rozhovoru Tom Angelripper sděluje následující: „Sodom a Slayer jsou jediné kapely, které se nikdy nezaprodaly.“ S tím by se dalo úspěšně polemizovat, na druhou stranu se německému bardovi musí přiznat, že se svojí partou – ať byl zrovna po jeho boku kdokoli – skutečně zůstal věrný nekompromisnímu hudebnímu pojetí, třebaže nemuselo jít vždy přímo o metal. Když si Angelripper potřeboval ulevit, prchal k vedlejším projektům Onkel Tom nebo Desperados, případně šel na fotbal nebo do lesa na lov. ..
„Od doby, co jsem po definitivním odchodu George Lynche odehrál zhruba patnáct koncertů s Dokken,“ vyprávěl na konci devadesátých let kytarista John Norum, „jsem do té kapely úplný blázen. To byly nejlepší koncerty mé kariéry. S kapelou jsem si skvěle rozuměl a chtěl jsem tam rovnou zůstat. Jenomže jsem v té době musel plnit smlouvu sólového umělce a tak všechno na poslední chvíli nevyšlo. Reb Beach tam odvádí slušnou práci, ale kdyby mi Don dnes zavolal a angažmá u Dokken mi ještě jednou nabídl,..
Neuplynul ani rok od doby, kdy horkokrevný Pancho Ireland z Chile vydal debutové album Merciless Law. Hlavní protagonista nelenil a svůj debut s názvem „Troops of Steel“ rozeslal do celého světa a v převážné většině získal nadšené recenze. Nahrávky si všimla i firma Burning Sun z Maďarska, která album vydala na trendy formátu v podobě audiokazety.
Zrcadlo, zrcadlo, prozraď mi, kdo je králem vikingského metalu? Amon Amarth? Ensiferum? Einherjer? Týr? Neee… Enslaved! Už více než třicet let tato parta z norského pobřeží Severního moře ukazuje nevšední talent, který dokázala vykřesat z uhlově černých základů, neboť patřila mezi hrstku vyvolených chráněnců samotného Euronyma, aby se z prapůvodního chaotického black metalu vyvinula v naprosto svébytnou formaci, která už dávno překročila stín Černého kruhu. ..
Mezinárodní spolek Phantom Elite nejde úplně nejjednodušší cestou. Pokud se vám nepronikalo nejsnáz do předchozích dvou alb, na nichž trojice v čele s Marinou La Torraca koketovala s power a symfo metalem, byť v hodně alternativní podobě, moderněji pojaté album „Blue Blood“ bude patrně ještě větší oříšek. Phantom Elite dali o kus větší prostor syntezátorovým hrátkám a studeně znějící elektronice, za kterou na velké části alba schovali kytary, takže spoléhat na riffovou přitažlivost se až tak úplně nedá. ..
Název plný smutku, melancholicky vypadající logo i obálka nové desky. To patří k Sorrowful Land a novému albu „Faded Anchors Of The Past“. Za projektem stojí jediný muž, Max Molodtsov, je z Ukrajiny a vzhledem k melancholii desky by se mohlo zdát, že se vztahuje k válce, ale nahrávka vznikala ještě před konfliktem. Každopádně Sorrowful Land nemají své jméno bezdůvodně a téhle melancholické muzice se dá věřit. ..
Pro powermetalového fanouška zůstane jméno Christiana Liljegrena zřejmě navždy spojeno se spolkem Golden Resurrection, se kterým švédský zpěvák stvořil trojici pozoruhodných alb. Tento zapřísáhlý křesťan se ale mihl v řadě dalších formací, přičemž vždy bylo patrné, že k tomu, aby vznikla dobrá hudba, potřebuje "rozumného" autorského parťáka. V případě Narnie tuto úlohu plní zejména kytarista CJ Grimmark, který, zdá se, umí korigovat Christianovy mnohdy nestálé tvůrčí choutky..
Debaty o tom, jestli jsou lepší The Beatles nebo The Rolling Stones patří dávné minulosti a dnes jsou zcela irelevantní. Už jen proto, že The Beatles přes padesát let neexistují a není nejmenší šance, že by se kdy dali dohromady (vždyť John Lennon a George Harrison jsou dávno na pravdě boží), a The Rolling Stones jsou zde pořád a nevypadá to, že by po šedesáti letech kariéry, kdy dva hlavní pilíře Mick Jagger a Keith Richards oslaví takřka za pár dnů osmdesátku, pomýšlely na důchod. V posledních týdnech se stále častěji mluví o nové desce ..
Maťo Ďurinda ví, jak napsat správně angažovanou politickou skladbu. Když tak učinil v osmdesátých letech a do světa vypustil věc „Pravda víťazí“, šlo o existenci Tublatanky, protože skladba se přímo strefovala do tehdejší doby, kdy se za názor zavíralo. Jenže přituhuje i teď a k něčemu podobnému rovněž není daleko. Proto je tu po minulé desce „Svet v ohrození“, která pojmenovávala politické a společenské nešvary kolem roku 2010, aktuální kolekce „Uprostred chaosu“, která si definitivně sundala růžové brýle...
Když si kapela, která funguje čtyřicet let, dá třináctiletou pauzu mezi jednotlivými deskami, může to mít hned několik důvodů. Buď si je tak jistá svou pozicí, že si může trochu lenosti dovolit a fanoušci jí to nebudou mít za zlé. Nebo je pro ní čas jen relativní pojem a třináct let jí uteklo mezi prsty, ani neví jak. Anebo, a to je nejhorší, už se dávno vyčerpala, nemá toho moc co říct a proto byla tvorba nové desky několikaletým martýriem. Těžko soudit, jak je na tom slovenská Tublatanka, protože její porevoluční kariéra zažila ..
„Jsme heavy rocková kapela ze slavných heavymetalových osmdesátých let. Pokud máte rádi skvělé kapely té doby, jsme si jisti, že se vám bude líbit, co nabízíme…“ Je potřeba ještě něco dodávat? Heavíci Medusa Touch patří do stále větší řady kapel, jež svoji činnost rozběhly ve sladkých osmdesátkách, ale během osmi let, které v první etapě svojí činnosti skotská čtveřice prožila, po ní nezbyla žádná hmatatelná památka, s níž by bylo možné její tehdejší formu dokumentovat. Až za dlouhých devatenáct ..
Za necelých deset let se z Razorbats stal černý kůň skandinávské rock n`rollové scény. Nejsou největší kapelou svého stylu ani země (Norsko), ale jejich tvorbu symbolizuje obrovská poctivost a láska ke klasickému rock n`rollu, což z nich dělá kapelu nadmíru sympatickou, i když stojící mimo jakékoliv moderní proudy. To Razorbats nikdy nezajímalo, partu sice tvoří mladí muzikanti, ovšem se společnými vlivy, pramenícími ze sedmdesátých a osmdesátých let. Kiss, Cheap Trick, Hanoi Rocks, AC/DC, Ramones,..
Když se před více než deseti lety pustil německý multiinstrumentalista Jürgen Waltzer do koncepčního díla o Joshi Devonovi, který svádí boj se svými vnitřními démony, možná ani netušil, kam ho tahle cesta zavede, jak se bude rozvíjet a nabalovat do stále zajímavější formy. Debut pod hlavičkou Dispyria byl Waltzerovým solitérským dílem, o sedm let později při cestě do Aelyrey už si přizval řadu spolupracovníků, ale na známější jméno člověk nenarazil. Letošní třetí pokračování staví na hlasech Zaka Stevense,..|
Dnes je 25.7.2025, svátek má Jakub
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[01.04.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[31.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
SHORES OF NULL - The Loss Of Beauty
|
[31.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
MERCILESS LAW - The Holy Company
|
[29.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.03.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
SORROWFUL LAND - Faded Anchors Of The Past
|
[28.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.03.2023] [hodnocení: 6,5/10] |
THE ROLLING STONES - The Rolling Stones
|
[27.03.2023] [hodnocení: 7/10] |
Maťo ĎURINDA (TUBLATANKA) - Chaos je dnes všade, na Slovensku, v Čechách, po celém svete
|
[26.03.2023] |
|
[26.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.03.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[25.03.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
DISPYRIA - The Story of Marion Dust
|
[24.03.2023] [hodnocení: 9/10] |